Všetko čo chcete kopírovať kopírujte jedine so zdrojom alebo s klikacou ikonkou!!

Máš špinavý monitor?Klikni SEM!
Páči sa ti môj blog?
Áno/Nie
Svoje poviedky posielajte na rbdrebelde-blog@azet.sk

Všetky reklamy SEM!!



Amor - 9.kapitola - Prekvapivé zistenie

9. července 2011 v 11:06 | Paula |  Amor
Tak a po dlhšom čase tu máme konečne opäť pokračovanie k poviedke Amor,ktorú píšem spolu s Verčou.Tak snáď sa vám aj táto časť bude páčiť ako tie predošlé.Komentáre nás samozrejme potešia.Prajem príjemné čítanie.




"Poď si sadnúť a ja ti dám polievku, dobre?" snažil som sa ju priviesť na iné myšlienky. Poslušne prikývla a vybrala sa k stolu, no popri tom nepovedala ani slovo. Odsunul som jej stoličku a ona sa na mňa prekvapene pozrela, no neprotestovala. Vybral som sa po polievku a Dul si medzitým vypila svoju kávu. "Tak a už sa to nesie. Nech sa páči." strčil som jej pod nos tanier plný polievky. Zhlboka sa nadýchla, zatvorila oči, vydýchla a následne ich otvorila. "Vonia to úžasne." poznamenala. "No dúfam, že to bude aj rovnako úžasne chutiť." sadol som si oproti nej. "Dobrú chuť." usmiala sa na mňa pokiaľ prežúvala. "Aj tebe ... a Dul?" zatváril som sa pobavene. "Hm." venovala mi krátky pohľad. "Máš tu kúsok rezanca." ukázal som jej na sebe. "Kde tu?" ukázala na miesto na jej tvári. Pokrútil som hlavou. "Tak tu?" opäť ukázala na iné miesto na jej tvári. Ja som opäť zakrútil hlavou. "Tak tu?" trošku otrávene sa ma spýtala. "Nie tu." natiahol som ku nej ruku a dal jej dole rezanec z brady. Najprv som sa jej dotkol len letmo, pretože som nevedel, ako bude reagovať, no ona nespravila absolútne nič proti. Jemne som ju pohladil prstami po tvári, až som sa dostal ku jej perám. Jej pery. Tie krásne, zmyselné pery, ktoré boli len pred pár hodinami moje. Nikoho iného, len moje. Pomaly som sa ku nej začal nakláňať a ona so mnou začala spolupracovať, čo som vôbec nečakal. Myslel som si, že ma od seba odstrčí, ale skôr naopak. Ešte viac sa ku mne naklonila a pootvorila svoje ústa na znak toho, že aj ona ma chce pobozkať. Nebránila sa a ja som to chcel rovnako ako ona. Pomaly sme sa k sebe priblížili, až sa naše pery skoro dotýkali. Tep sa mi každou sekundou zrýchľoval. Myslel som, že mi srdce vyskočí z hrude. Ešte viac sme sa priblížili k sebe a vtedy sa to stalo. Naše pery sa dotkli. Síce len letmo, ale aj to postačilo na to, aby moje srdce začalo byť čoraz rýchlejšie. Čím ďalej, tým sme sa bozkávali čoraz vášnivejšie a nástojčivejšie. No vedel som tak dobre ako ona, že chcem viac, a ak sa to teraz neskončí, tak sa to aj stane. No ona neprestávala. Moje bozky mi stále vracala s rovnakou láskou a vášňou, s akou som jej ich dával ja. Postupne naše bozky začali naberať ešte na väčšej intenzite, ktorá sa stále stupňovala a ani jeden z nás nebol schopný túto prekrásnu chvíľu zastaviť. Bozkávali sme sa ďalej, no zrazu sme dostali nutkanie, že chceme niečo viac. Odlepil som sa od Dul, ale ona si ma opäť pritisla k sebe. "Prosím ťa, neprestávaj, Chris. Už nie som opitá. Chcem to naozaj. Prosím." Nemohol som jej protirečiť, tak som aj napriek tomu, že robíme tú najväčšiu hlúposť v živote, chcel vyhovieť. Vzal som ju na ruky bez toho, aby sme museli prerušiť náš bozk a vyniesol som ju až hore do spálne.
DULCE
Když mě konečně políbil ocitla jsem se v sedmém nebi. Nebránila jsem se ničemu a radostně jsem mu vycházela vstříc. Jen jednou jsem s ním nesouhlasila a to tehdy, když chtěl tuto chvíli ukončit. Věděla jsem, že to co děláme není správné, ale nutkání alespoň jednou si splnit sen a být s Uckerem ve všech smyslech toho slova bylo silnější než já. Proč bych vždy já měla být ta rozumná? Vím, že i ráno jsem se nechala unést city a pak jsem litovala, ale tentokrát se zdálo, že to bude jiné. Když mě zvedl ze židle, objala jsem ho kolem krku a snažila se mu být co nejblíže. Bez sebemenší námahy mě vynesl až do ložnice, kde mě opatrně položil na postel. Jen na chvíli se ode mě odlepil a to jen proto, aby se pohledem ujistil, že opravdu vím, co dělám a že si to opravdu přeji stejně jako on. Nenechala jsem ho dlouho na pokoji. Stáhla jsem ho na sebe a začala mu rozepínat knoflíčky košile. Znovu jsem se přilepila k jeho rtům a pomalu mu sundala košili. Ještě stále jsem na sobě měla tytéž šaty, co včera na plese. Pokoušel se sundat modrou látku aniž by ji roztrhal a zdálo se, že mu to dělá značné problémy. "Proč musíš mít tak zapeklité šaty!" zamumlal mi do úst. Musela jsem se zasmát. Nakonec se mu přece jen podařilo přetáhnout mi první vrstvu přes hlavu a aniž by mě přestal líbat, prsty mi začal rozepínat zip na boku černých sametových šatů. Po chvíli se mu to podařilo a zrovna se chystal zbavit mě i tohoto kusu oblečení, když najednou zazvonil jeho telefon. Chvíli jsme tomu nevěnovali pozornost a doufali, že zmlkne, ale když nepřestal odtáhli jsme se od sebe. Ucker si pěkně z duše zanadával a lehl si vedle mě. Potom zvedl telefon. Pozorovala jsem, jak se snaží uklidnit dech a s námahou se ptá: "Prosím?" Dívala jsem se do jeho hezkého obličeje a hned mi bylo jasné, že něco není dobře. Jeho tvář pomalu zakrývaly chmury. Když promluvil, jeho hlas byl ledový, starostlivě se na mě podíval. Nevěděla jsem, proč to dělá, ale najednou mě vystrašeně chytil za ruku a teprve potom dotyčného oslovil. Tím jménem mi vše došlo. Marian … Srdce se mi zastavilo. Najednou jsem si přišla nepříjemně. Začala jsem si uvědomovat, že sukni šatů mám vyhrnutou vysoko nad kolena a jsem polonahá. Do očí se mi začaly tlačit slzy. Nechtěla jsem, aby to poznal a tak jsem odvrátila tvář. Jméno jeho přítelkyně mě jakoby probralo. Uvědomila jsem si, co jsem málem provedla. Vždy jsem odsuzovala lidi, kteří měli milence a milenky a teď jsem málem Uckera taky dostala do takové situace. A co hůř, já za to mohla, protože on mi to původně nechtěl dovolit! Rukou, kterou mi nedržel jsem si srolovala sukni dolů, ale na Uckera jsem se stále nemohla podívat. Bože, kdyby to věděla Marian, srdce by ji prasklo bolestí. Ona přeci Uckera miluje a on ji a já ho málem … svedla! Poslouchala jsem jeho hlas. "Ano, dobře, přijdu. Marian, uklidni se! Hned tam budu!" Jeho slova se mi zařezávaly hluboko do srdce. Cítila som, ako sa mi v srdci začína robiť veľká diera, ktorú by dokázal zaplniť len on, no nemohol tu už dlhšie zostať. Ako som počula, s Marian sa stalo niečo zlé a musel ísť za ňou. Nemohla som mu v tom zabrániť, pretože ona je jeho priateľkou a zároveň ženou, ktorú miluje, a nie ja. A čo je ešte horšie, ako to, že odíde, je neskutočná bolesť, čo mi po sebe zanechá. Obrovskú bolesť, ktorú len tak niečo nezahojí. Chcela som zabudnúť. Zabudnúť na Uckera, zabudnúť na lásku, čo k nemu cítim, zabudnúť na to, čo sa práve stalo. Skrátka zabudnúť na všetko. Najradšej by som niekam odišla, hoci aj navždy, len aby som ho dostala z hlavy, no dobre som si uvedomovala, že aj napriek obrovskej diaľke, ktorá by nás delila, by som ho neprestala milovať. Jednoducho by to nešlo. Už som tu skúšala niekoľkokrát, no neúspešne. Už som chcela veľakrát naňho zabudnúť pri iných mužoch, no nikdy mi to nevyšlo tak, ako by som chcela. Všetci so mnou chodili len kvôli mojej sláve, a nie preto, že by ma mali radi, a Álvaro bol toho jasným príkladom. Možno si dám na čas od mužov pauzu. Momentálne nechcem mať žiadny nový vzťah. Po mojich posledných skúsenostiach s Álvarom sa ani nečudujem. Ale čo už. S tým už nič nespravím. Čas sa nedá predsa vrátiť späť. Ten ide len ďalej a my sa podľa neho riadime. Nemáme na výber. Tak to je dané a aj to tak ostane. Z mojich myšlienok ma prebudil Uckerov sladký, no zároveň vystrašený hlas. "Dul, prepáč, ale musím ísť." smutne vyriekol. Neviem prečo, ale vycítila som, že hlas sa mu chveje a taktiež som vycítila smútok, no nebola som si istá. Iba som prikývla, no stále som sa na Uckera ani nepozrela. A aj som zabudla, že ma ešte drží za ruku. Neviem prečo, ale mám taký pocit, že ma chytil preto, aby ma podporil a aby som od neho hneď neutiekla. Bola by som toho schopná, pretože keď povedal jej meno, už-už by som utekala preč, no držal ma za ruku a nechcela som ujsť ako taký zbabelec. Tak som od neho len odvrátila pohľad. Ešte stále som sa na neho ani nepozrela, pretože ako s ňou telefonoval, síce ma držal za ruku, no mne aj napriek jeho duševnej podpore začali z očí stekať slzy. "Dul, naozaj mi je to ľúto." jednou rukou mi stále zvieral tú moju a druhou ma zľahka pohladil po pleciach. Zatvorila som oči a vychutnávala si jeho dotyk. Jeho prsty jemne kĺzali po mojich pleciach a postupne prechádzali k môjmu krku, až sa Ucker ku mne priblížil, no moju ruku stále nepustil, a jeho prsty ma začali hladiť po líci. Jemne ma chytil za bradu a otočil k sebe, no ja som hlavu v okamihu sklopila, ale aj napriek tomu sa nedal odradiť. Znova ma chytil za bradu, no tento krát mi zdvihol hlavu tak, aby mi videl do očí. "Dul, prečo plačeš?" "Protože tě miluju, copak to nevidíš!?" křičela jsem po něm v duchu. "Já nepláču …" lhala jsem, ale úplně zbytečně, protože se mi z očí slzy řinuly jedna za druhou. "Když mi lžeš, tak to dělej alespoň nenápadně." řekl rozhořčeně. "Promiň … já nechci plakat. Ale nejde to zastavit … Já nevím, proč!" vzlykla jsem a pokusila jsem se odvrátit tvář. Nedovolil mi to. "Já to tak nechtěl. Nechtěl jsem, ať zavolá! Mrzí mě to, Dul. Odpust mi." šeptal vystrašeně, jakoby se bál, že provedl něco hrozného a že mu neodpustím. Ale co mu mám odpouštět? "Uckere, já nevím, co chceš odpustit. Není co. Ty za nic nemůžeš." Přestože jsem se snažila ubránit, nedokázala jsem odolat a pohladila jsem ho po tváři. Zavřel oči a instinktivně se přitiskl k mé ruce. Zvolna jsem obkreslovala jeho rysy. Po chvíli jsem ruku zase spustila. Pomalu otevřel oči a tázavě se na mě podíval. Nechtěla jsem to kazit, ale musela jsem. Nechtěla jsem, aby měl kvůli mně problémy. "Měl bys jít. Marian …" sklopila jsem oči, zhluboka se nadechla a pokračovala: "… Marian tě bude shánět. Bude se bát, jestli se ti něco nestalo." V krku jsem měla knedlík. "Nechci odejít. Chci tady být s tebou." zamumlal a opřel si o mě hlavu. Hladila jsem ho po vlasech. Jeho slova mě příjemně hřála v srdíčku. Nevěděla jsem, řekl-li to proto, že jsem byla ochotná milovat se s ním, nebo proto, že … Ale neměla bych si nic namlouvat. Zvedl hlavu a podíval se na mě takovým pohledem, až mi to vyrazilo dech. Jak kdyby mi chtěl něco důležitého říct, ale nemohl to dostat přes rty a tak to zkoušel alespoň pohledem. "Kdy … kdy tě zase uvidím?" zeptal se opatrně. Bezradně jsem pokrčila rameny. Doufám, že v nejbližší době se neuvidíme. Roztrhalo by mě to na kusy.
Pomyslela jsem si, ale i přesto si každý kousek mého těla, každá má buňka přála, aby vůbec neodcházel a zůstal navždy se mnou. A když už musí odejít, ať se co nejrychleji vrátí zpátky, do mé náruče. Chtěla jsem ho vidět znovu a to co nejdříve. Políbil mě na čelo a potom na rty. Beze slova se postavil a pomohl vstát i mě. Rozhodla jsem se nebýt zde, až odejde a tak jsem pomalu zamířila do koupelny. Celou dobu mě držel za ruku a ani teď ji nepouštěl. Zaraženě jsem se otočila. Jen se na mě vymlouvavě podíval, ruku mi nepustil. Vrátila jsem se tedy k němu a čekala, co bude dál. Začal se sklánět a chvíli se pečlivě věnoval mým rtům. Pak mě doprovodil až ke dveřím koupelny. Tam mě políbil do vlasů a naposledy mi věnoval krásný polibek na ústa. Opětovala jsem ho a dala jsem do něj všechny své city. Pak jsem otevřela dveře do koupelny a zmizela za nimi. Než jsem je zavřela, vyprostila jsem ruku ze sevření jeho dlaně a naposledy se na něj podívala. Nakonec jsem zavřela dveře. Posadila jsem se na kraj vany a čekala. Za několik málo minut jsem uslyšela kroky a následně zavření vchodových dveří. Ten zvuk mi vehnal slzy do očí a já se jim nebránila. Rozplakala jsem se jako malé dítě.
"Tak už dosť!" ohriakla som sa a začala si utierať slzy. V poslednej dobe som už ako uplakané dieťa, ktoré potrebuje svoj cumlík. Stále len nariekam a na nič sa dostatočne nesústredím. No čo. Toto musím okamžite napraviť. Trošku si idem zarelaxovať. Napustím si vaňu, ľahnem si pekne do nej, dám si tam penu a spravím si taký odľahčujúci kúpeľ. Hneď som svoj plán aj zrealizovala. Napustila som si do plna vaňu fajnou teplučkou vodičkou, dala do nej penu, vyzliekla sa a vliezla dnu. Ľahla som si a ani neviem ako, ale zaspala som.
UCKER
Celý čas, ako som šiel ku Marian, som premýšľal nad Dul. Nemohol som si pomôcť. To, čo sa stalo a čo by sa ešte stalo, keby mi nezavolala Marian. Ale čo sa tak mohlo stať? Neviem, či sa mám strachovať kvôli Marian, alebo smútiť kvôli Dul. V srdci cítim veľkú priepasť, že som ju tam nechal samú, no nemal som na výber. Ale určite sa ku nej ešte vrátim. Nenechám to len tak a hlavne po tom krásnom, čo sa medzi nami udialo. Vzplanula medzi nami obrovská vášeň a ani jeden z nás ju nebol ochotní zastaviť. Obaja sme veľmi dobre vedeli, že čo sa raz stane, to sa už nedá vrátiť späť. A aj napriek tomu sme sa oddali naplno svojim citom. Ako som tak rozmýšľal, ani som si neuvedomil a už som prišiel k Marian a klopal jej na dvere. Otvorila mi celá vystrašená, v očiach slzy. Hodila sa mi okolo krku. Ja som ju však nemohol objať. Nie že by som nechcel. Chcel som ju podporiť, no cítil som vinu, že by som zradil Dul, aj keď vlastne spolu nič nemáme. Pomaly som ju zatlačil dnu, zavrel za nami dvere a s obrovskou nevôľou ju objal. Ona mi vzlykala v náručí ako malé dievčatko. Nevedel som síce, čo sa stalo, no cítil som, že to nie je nič dobré. Pomaly sa odo mňa odtiahla a smrkla si. Uprene sa mi pozrela do očí a hľadala v nich niečo, čo by rada videla. Lásku. Lásku, ktorú som necítil k nej, ale k Dul. Ale to som jej predsa nemohol povedať, pretože by som jej až príliš ublížil. Zo zamyslenia ma vytrhol Marianin slabý hlások. "Ucker, musíme sa porozprávať." zamrmlala sotva počuteľne, no aj napriek tomu som ju počul. "Dobre, tak hovor." prekrížil som si ruky na prsiach a čakal, až začne. Zhlboka sa nadýchla a otvorila ústa na znak, že už konečne začne rozprávať. "Vieš Ucker, ja. Neviem, ako ti to povedať. Ja ... som tehotná." uprene sa mi pozrela do očí a hľadala v nich hnev, no žiaden tam nebol. Necítil som hnev ani nič podobné, skôr sa vo mne zračilo prekvapenie. "A s kým?" vyšlo zo mňa. "Vieš, ja som s ním spala ešte predtým, ako som stretla teba. Ale zistila som to len teraz. Keď mi to meškalo, myslela som si, že je to zo stresov, čo som práve prežívala, no nebolo to tak. Stále mi bolo čoraz viac zle, tak som si spravila tehotenský test a..." odmlčala sa. "Prosím ťa, už to nezahováral a povedz mi, kto je otec." zúfalo som na ňu pozrel. "Álvaro Domingéz."

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Dulcenka:))) Dulcenka:))) | E-mail | Web | 9. července 2011 v 11:59 | Reagovat

Waau krasne rychlo pokracko! :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama